Keith Jarret je jeden z mála jazzových pianistů, kterého většina posluchačů rozpozná už při prvním poslechu. Pokud ho neprozradí hned jeho pověstný švitořivý zpěv, kterým doprovází svou hru na klavír, tak leckomu napoví jeho idiosynkratický herní styl plný rytmických salt, technicky bravurně provedených běhů po klaviatuře i virtuózních harmonických postupů. Všechny tyto aspekty jeho hry jsou předvedeny ve vší své kráse na desce La Fenice, jež se vrací k Jarretově sólovému vystoupení ve stejnojmenné benátské opeře v roce 2006, nesoucímu se ve strhujícím improvizačním duchu.